#45 Cesty – 2. stránka

#45 Cesty, Barbora Nosálová, České Budějovice, reportáž

První cestující

21. července 2022 Žádné komentáře

Text: Barbora NosálováIlustrace: Jindřich Janíček Na českobudějovické letiště dorazili první cestující. Nejsou jimi však zájemci o jihočeské kulisy, jak s jistotou tvrdili místní apoštolové masového turismu, nýbrž ukrajinští váleční uprchlíci, které z domovů vyhnala ruská agrese. Nepřinesla je letadla, přivezly je autobusy. Terminál tak konečně slouží, byť příznačně nikoli v mezích původního záměru. Svůj dojem z prostoru přináší Barbora Nosálová. Je tichá březnová středa a celý svět se zahalil do tenké šedivé deky. Když jdu po prázdné silnici vedoucí k […]

#45 Cesty, České Budějovice, literatura, Veronika Faktorová

Cesta z města do srdce temnoty

20. července 2022 Žádné komentáře

Text: Veronika FaktorováRepro: Wikipedia Když se někdo narodí se jménem Pařízek, nezdá se, že by mu osud předurčil nějaké toulání po světě. Z rodných Budějc prostě nejdál na Hlubokou. Ladislav Mikeš Pařízek, ročník 1907, se ale svému jménu vzepřel, ve dvaceti sedmi letech se nechal najmout do francouzské cizinecké legie a tři roky bojoval v severní Africe. A to byl teprve začátek. Když skončil své vojenské angažmá, pořídil si auto a přejel s ním trasu z Casablanky do Káhiry. Hned na to, mezi roky 1929 […]

#45 Cesty, České Budějovice, historie, Štěpán Balík

Cesta bez návratu. Z Českých Budějovic transportem Akb a pak dále na východ.

19. července 2022 Žádné komentáře

Text: Štěpán BalíkFoto: Jindřich Čermák, archiv Š. Balíka Transport Akb v dubnu 1942 znamenal konec českobudějovických Židů. Vedle fyzické likvidace takřka devítiset sousedů totiž ve svém důsledku vyrval Židy z místní kolektivní paměti. Jejich vražda tak vlastně proběhla dvakrát. O nápravu usiluje například umisťování tzv. Kamenů zmizelých. V českobudějovické ulici U Tří lvů stojí vila dětského lékaře a spisovatele Emila Flussera. Nad portálem je umístěn reliéf s hrajícími si dětmi, před ním o poznání kratší dobu pět kamenů zmizelých, lidově zvaných štolprštajny. […]

#45 Cesty, architektura, České Budějovice, Jiří Ptáček, výtvarné umění

Padesát tři kilometrů a dvacet tři metrů pohyblivých významů

18. července 2022 Žádné komentáře

Text: Jiří Ptáček Co s sebou vláčí druhý nejslavnější kámen v Českých Budějovicích? Stál tam ještě dřív, než přilehlé kopce dostaly jména. Tisíce let setrvával na místě a my se nemáme jak dozvědět, jestli mu za tu dobu někdo přikládal „význam“. Na počátku 70. let byl ale vybrán, aby se stal památníkem. Místo, kde ležel, se tehdy už nazývalo Sokolím hnízdem, nejbližší osada se jmenovala Údolí a okolním horám se říkalo Novohradské. Řeč je o balvanu, který tam z lesa […]

#45 Cesty, Michal Hořejší, reportáž

Světská duše aneb celé to cestování je vlastně o tom být pořád tady

16. července 2022 Žádné komentáře

Text: Michal HořejšíIlustrace: Jindřich Janíček Světský, podle Příručního slovníku jazyka českého jdoucí světem, potulný, kočovný. Tedy takový, který nemá stálý domov, který zkrátka žije ve „světě“, je stále na cestě. Světský je snad opakem domácího, usedlého. Je to ten, který žije vně. Lze však dnes vůbec být vně? Co znamená být na cestě dnes? Co je to cesta pro světské? O tom jsem se přišel poučit na českobudějovickou náplavku pod Dlouhým mostem, kam s příchodem jara dorazily i kolotoče. A […]

#45 Cesty, fejeton, Jan Flaška

Cestou do sebe za úspěchem a rozvinutím

15. července 2022 Žádné komentáře

Lidé po celém světě cestují po celém světě. My, co místo toho čteme knihy, ale víme, že hlavní hrdinové všech knih vždycky cestují po světě jen a jen proto, že tam hledají sami sebe. Na konci knihy se pokaždé vrátí domů a teprve tam sami sebe najdou. Takže my, co čteme knihy, víme, že cestování je ztráta času a peněz. Hovíme si proto pěkně v zapšoukaném domácím teplíčku a blaženě se tetelíme, jak jsme na to vyzráli. Když chceme vyrazit hledat […]

#45 Cesty, Petra Lexová, rozhovor, výtvarné umění

Chůze a její cesta

5. června 2022 Žádné komentáře

Z původně krátkých výletů po Čechách postupně prochodil část Evropy. Když jsem se před sedmi lety bavila s Karlem Řepou, zrovna plánoval pěší cestu přes Alpy k moři. Od té doby prošel Rakousko, Slovinsko i celý Island. S kamarádem Pepou Odradovcem dojel z Ázerbájdžánu na kole do Českých Budějovic nebo obešel hranice České republiky. Své cesty dokumentuje v sériích fotografií, které zachycující banální poetiku zásahu člověka do přírodní scenérie. Z fotografií pak vychází i ve svých malbách. Jeho cesta se tak stala nikdy nekončící. Přesto říká: „Cesta […]