hudba – Milk & Honey

Nechce se tomu skoro věřit, ale Björk…

3. listopadu 2022 Žádné komentáře

Text: Martin Dvořák Nechce se tomu skoro věřit, ale Björk vydala už desátou desku – a opět je to záležitost více než vynikající! A opět je to záležitost částečně též smutná. Zatímco poslední dvě alba Björk byla z podstatné míry žalozpěvem ohledně partnerského rozchodu s mužem, jenž byl otcem zpěvaččiných dvou dětí, aktuální Fossora reflektuje smrt matky, jakkoliv stejnou měrou pojmenovává i přežití a v jisté míře také environmentální témata, s nimiž je dichotomie smrt/přežití jasně svázaná. Hudební rukopis, jímž […]

České Budějovice, hudba, Zdeněk Brdek

Stručná historie rapu v Českých Budějovicích

8. června 2022 Žádné komentáře

Rap nepochybně patří mezi nejposlouchanější žánry populární hudby. I proto se v poslední době objevily dokumenty mapující jeho dějiny jak v rodném USA („Hip-Hop Evolution“ na Netflixu), tak v Česku („RapStory“ a „Lekce rapu“ v iVysílání ČT). Pojďme si připomenout nejvýraznější počiny rapové historie v Budějcích. Epicentrem vývoje hip hopu v České republice byla od druhé poloviny 80. let 20. století samozřejmě Praha, zejména Jižní Město. Kolem poloviny 90. let se nicméně začínají formovat hiphopové komunity i v dalších českých […]

Adam Tomáš, hudba, recenze

Rammstein – Zeit (2022)

16. května 2022 Žádné komentáře

Dlouho očekávanou a lockdownem odloženou událostí je aktuálně vydané studiové album živoucích legend „Neue Deutsche Härte“. Očekávání, které Rammstein přirozeně vzbuzují, však nebylo snadné naplnit a na desce se to podepsalo. Rammstein asi nikdy nepůjde oddělit od kontroverzní pověsti, kterou okolo sebe kapela zcela přirozeně šíří. Tvrdé riffy, němčina a texty plné temných zákoutí lidské mysli vždy intuitivně sváděly nepozorného posluchače k podezření kapely z různých projevů politického extrémismu. To se stalo dokonce i otázkou pro současnou filozofii, když tvorbu Rammstein okomentovala […]

#40 Jaro, hudba, Jakub Kahoun

Jaro třídního vědomí

23. dubna 2021 Žádné komentáře

Pojmy typu „třídní vědomí“ jsou chápány už jen jako relikty užvaněného newspeaku normalizace, parodické odkazování, popřípadě nadávka. Z tohoto jazyka, jako ani z žádného jiného, nemůžeme vyabstrahovat věčnou esenci, lze o něm přemýšlet pouze ve významech jeho konkrétního užívání. Pokud se z pojmů magickým opakováním vypařil veškerý význam, neznamená to, že tam nikdy nebyl, popřípadě být už nikdy nemůže. Zároveň jsme se však porevolučním odmítnutím „jazyka režimu“ nedočkali jazyka zbaveného ideologie (dokladem může být právě toto tabu). Přestali jsme tento jazyk používat, […]