Dá se mluvit o krizi kultury v Českých Budějovicích?
Pamatujete si ještě na Bohemia JazzFest v roce 2009? Fenomenální kytarista Robben Ford, jenž měl kdysi reálně nakročeno k tomu stát se pevnou součástí skupiny Rolling Stones, tehdy v půlce skladby přerušil koncert poté, co mu na hlavě přistála plastová láhev hozená z publika. Jako by tento incident signalizoval nějaké zakletí, kterým budějovická kultura od té doby tak trochu prochází.
Dá se mluvit o krizi kultury v Českých Budějovicích? Patrně ne zcela. Respektive záleží na tom, koho se zeptáte. V tomto čísle Milk & Honey se pokoušíme debatu tohoto rázu otevřít. Vycházíme z předpokladu, že hlas lidí spokojených s místní kulturní nabídkou by měl mít stejnou váhu jako hlas těch, jejichž očekávání nejsou zcela naplněna. Z toho důvodu číslo otevíráme širokou anketou, v níž se mezi různými názory na přítomnost a budoucnost budějovické kultury dá orientovat nejrychleji.
Klíčem k danému tématu nutně musí být také stanovisko vedení města, jež do ústředních souvislostí vstupuje z významné pozice. Rozhovor nám laskavě poskytnul první náměstek pro kulturu Juraj Thoma. Jde o vůbec nejrozsáhlejší interview, které jsme s redakcí kdy pořídili – budiž to dokladem toho, jak vážně jsme k tématu přistoupili.
Dočtete se ale mnohem víc, kromě polemických textů věnujících se Domu umění nebo budějovickým kamenným kinům jsme dali prostor také Janu Piskačovi, městskému zastupiteli a členu kulturní komise města, jehož názor na současnost a budoucnost Jihočeského divadla rozhodně nepatří k tuctovým. Velmi rádi jsme také vyzpovídali Šárku Kosovou, výjimečnou lektorku dětských programů v Domě umění.
Toto číslo je zvláštní v několika ohledech. Snažili jsme se v rámci budějovického kulturního života svými texty poukázat na to, co máme rádi a co podle nás stojí za to podporovat, nekritické pochlebování by ale k ničemu smysluplnému nevedlo, proto upozorňujeme též na jistá bolavá místa, kterých jsme si vědomi a na která by se nemělo zapomínat, pokud stojíme o to, aby kulturní život v našem městě nezůstal bez dynamiky a neustálil se v panoptikum bezčasnosti.
Ve stejném duchu tedy toto číslo není záhodno vnímat jako nehybné spektrum definitivních pohledů na danou věc, ale jako výkop do diskuze o ničem menším, než je otázka budějovické kultury a jejích možností na důstojné a co nejzajímavější bytí v nové dekádě tohoto století.
