Rovněž dnes mezi námi v Českých Budějovicích žijí Němci a Rakušané. Třem z těch, kteří se rozhodli spojit s námi své životy, jsme položili dvě, respektive tři otázky:
- Co vás přivedlo do Českých Budějovic? Jak z pohledu cizince/cizinky hodnotíte život v tomto městě?
- Vidíte zde kolem sebe stopy dřívější německé kultury?
Anne Daebeler
40 let, vědkyně (Biologické centrum AV ČR)
Pochází z Německa, do ČB se přistěhovala v roce 2017 z Vídně.
1. S partnerem jsme se sem přestěhovali z pracovních důvodů. Oba jsme vědci a nabídka časově neomezených pozic byla velmi přesvědčivá. Svou roli v rozhodování samozřejmě sehrála i krásná příroda v okolí Budějovic a také blízkost Rakouska a Německa.
Ptáte se na srovnání Budějovic s podobně velkými německými a rakouskými městy? Alespoň ve věcech, které jsou pro mě důležité, obstojí. Lidé jsou většinou přátelští, ochotní a vstřícní. Doprava na kole je snadná a je tu spousta zeleně. Jako matka malého dítěte nemohu mluvit o nočním životě, ale kavárny ve městě jsou okouzlující a je jich spousta. Přeji si pouze větší vegetariánskou nabídku v menu většiny restaurací.
2. Docela dost. Za prvé, na stěnách domů jsou namalované staré německé reklamy. Některá příjmení prozrazují německé předky a také slyším příběhy ze „starých“ časů, kdy lidé z německé menšiny byli běžnými obyvateli mnoha vesnic a měst v okolí.
Gerhard Feldbacher
architekt
Do ČB se natrvalo přistěhoval v roce 2022 ze Salcburku.
1. Přestěhoval jsem se sem hlavně z osobních důvodů, protože mám dítě s Češkou a po rozvodu (trochu to zjednodušme) bylo přestěhování do Budějovic jedinou možností, jak s dítětem zůstat v kontaktu.
2. Je to vidět všude, už když odcházíte z nádraží. Na betonových blocích je napsáno nejprve německy, pak i česky, jak se měnil název z Lanna Straße na Lannova třída. Také bydlím v domě, který na přelomu 19. a 20. století postavil vídeňský architekt. Mám ale pocit, že zdejší lidé mají k této části historie trochu narušený vztah. Obzvlášť když řeknu, že jsem z Rakouska, tak lidé většinou reagují podivně, někdy dokonce nepřátelsky. Vzdal jsem se spekulací o důvodech (a také o tom nechci mluvit v rozhovoru), nicméně jsem se naučil, že je dobré říct pár slov česky, abych prolomil ledy.
Po nějaké době se mi ve městě začalo líbit, má příhodnou velikost pro procházky a bezprostřední setkávání se s lidmi na ulici. Když jsem přijel do Čech, vnímal jsem zdejší lidi jako chladné a nepřátelské. Tento obraz se ale už změnil, protože jsem potkal mnoho milých lidí. Takže dnes se cítím začleněný. Také se mi líbí staré město, které je velmi zachovalé a nabízí rozmanitou škálu aktivit. A v létě se v parcích stále něco děje.
Susanne Meador
39 let, lektorka němčiny (Pedagogická fakulta JU)
Do ČB se přistěhovala v roce 2018 z německých Brém.
1. Manžel dostal práci v Biologickém centru, a protože jsem byla na rodičovské dovolené, zkusili jsme to a přestěhovali se jako celá rodina. Na životě v Českých Budějovicích je spousta pozitivních aspektů – například velikost a poloha. Velikost mi umožňuje chodit pěšky a všude jezdit na kole. Oceňuji také kopcovité okolí, blízkost lesů, řek a rybníků. A zároveň dostupnost kulturního života: Praha a Vídeň jsou v dojezdové vzdálenosti, v okolních vesnicích nebo přímo v Budějovicích se děje spousta malých „rukodělných“ slavností, živé hudby a trhů.
Oceňuji také barevnost města. Je tu mnoho hezkých staveb, zelených míst a zákoutí, která mám ráda. A protože se konečně snažíme osvobodit dlážděné ulice od aut tím, že se centrum snad promění v zónu bez aut, jsem přesvědčena, že se kvalita života bude jen zlepšovat.
Nelíbí se mi naopak způsob organizace dopravy. Vysoké množství nehod a stavebních prací, všechny objížďky a čas strávený v dopravních zácpách jsou velmi nepříjemné. Také nízké platy se těžko snášejí. Existuje ale naštěstí spousta příjemných aktivit, které nejsou spojeny s penězi, což velmi oceňuji. Nízké příjmy a rostoucí náklady na nájemné a energie jsou však nevyvážené a ztěžují plánování.
2. Řekla bych, že německá kultura sice není tolik přítomná nebo viditelná v každodenním životě, ale nějaké stopy se určitě najít dají. Je mnoho Čechů, kteří mluví německy, a někteří dokonce raději mluví německy než anglicky. Těší mě stopy na budovách, které připomínají historii dvojjazyčného města a Sudet, a zejména stopy v aktivně mluvené češtině, u věcí denní potřeby, jakými jsou slova jako „drát“, „šňůra“, „flaška“, „vercajk“ anebo „štrúdl“, „špek“ a „šnaps“ v české kuchyni. Jedním z mých oblíbených slov je „fajnšmekr“.
