Opakování je prý matkou moudrosti. Ano. Ovšem stejně jako i třeba otcem myšlenky.
Rozumějte mi: že je opakování matkou moudrosti „prý“, plyne právě z dlouhodobého opakování této věty, fráze. Opakováním je zajištěno nejen to, že se kdysi nahodilé vyjádření stane tvrzením, ale především to, že se spolu vůbec můžeme dorozumět prostřednictvím jazyka. Vždyť jazyk, tedy systém par excellence, je na opakování postaven.
Opakování je principem gramatiky. Aby se z různých dílčích zvuků – hlásek – mohlo stát slovo, musíme precizně ovládnout jejich ustálené znění. Aby slova mohla tvořit sousloví či věty, musíme ovládnout ustálená pravidla tvoření jejich forem. To, že pomocí zvuku „ami“ dokážeme kódovat informaci o tom, že podstatné jméno je ženského rodu, množného čísla a sedmého pádu, je vpravdě geniální způsob, jak si nemuset pamatovat nekonečná množství jedinečných pojmenování. Gramatika je evoluční svatý grál, který umožňuje relativně nevelký objem slovních základů řádově zmnožovat pomocí opakujících se sledů hlásek.
Podobně i při tvorbě takzvaně nových slov. Ustálený konvolut slovotvorných morfémů umožňuje mluvčímu okamžitě tvořit slova, která nikdy předtím neslyšel, a vyslat je k posluchači, který jim za týchž podmínek s přijatelnou mírou zkreslení rozumí. Znáte slovo *slovotvořiště? Ne? Ani já ne. A přesto tuším, že asi ponese význam místa, kde se tvoří slova. Perfektní. Sláva opakování.
A můžu jít dál. Opakování určitých slovosledných struktur zaručuje bezpečné generování stále nových vět, stejně jako opakování stylových vzorců přináší komunikační úspěch v konkrétních situacích. To, co zaručuje bezproblémové fungování v těch kterých společenstvích, je znalost jejich jazyka, znalost toho, jaká schémata či pojmenování jejich členové opakují. A platí to jak horizontálně (otázka nářečí), tak i vertikálně (otázka sociální).
Aby to ale nebylo tak jednoduché, opakování není jen zárukou trvání, ale i vehikulem změny. Jakákoli vývojová změna v jazyce je nesena opakováním. Jak se v češtině prosadila změna kuoň > kůň? Opakováním. A jak se v Budějovicích ujalo slovo kolostav? Taky tak. Příchod jednoho opakování je tak vlastně zpravidla narušením opakování nadřazeného. A tak je opakování hybatelem progrese, stejně jako jejím konzervativním hrobem.
Mě ovšem ze všeho nejvíc vzrušují opakování různých tvrzení, jejichž prostřednictvím rozličné jevy nabývají svých identit, významů a vztahů. A nemám nyní na mysli jen jazyk-text, ale i jazyk-obraz. To, že se slovo sklenice v řeči či obraze opakovaně pojí s pojmenováním chladného nápoje, stejně jako se hrnek pojí s pojmenováním nápoje teplého, zaručuje, že sklenice sama o sobě studený nápoj evokuje. Říká se tomu sémantická či diskurzní prozódie. Podle sémantické prozódie se také třeba slovo aktivista zpravidla pojí s levicovostí, ideologií, ba dokonce fundamentalismem. A to už se pak ta občanská společnost nerozvíjí snadno.
Pojďme ale dál. To, že například mediální mainstream soustavně zobrazuje tzv. uprchlíky jako silně nábožensky založené muže, dává migraci do Evropy velmi nesamozřejmý význam. A to, že se tento obraz dále stane základem pro opakování – reprodukci – rozvitých schémat v rámci online sítí, umožňuje, aby se nové významy dění, v němž se nacházíme, etablovaly doslova okamžitě.
Toto instantní opakování, které nese zcela novou kvalitu, protože fakticky nepotřebuje čas či trvání, pak umožňuje formovat silné postoje takřka neuvědoměle. Existují přesvědčivé výzkumy, které dokládají, že právě bezprostřední a plošná reprodukce nenávistných schémat činí z takzvané hate speech nástroj či zbraň nebývalé účinnosti. Už kontakt s necelými dvěma stovkami postů s týmž nenávistným tvrzením rapidně sníží citlivost celé komunity vůči dané menšině. A co víc: obranou není nic jiného než účinná reflexe na straně přesvědčeného, tedy analýza, terapie, která je v běžném provozu fakticky neuskutečnitelná.
Opakování je zkrátka nejen základní podmínkou fungování mezilidského kódu, ale i prostředkem, který z jazyka činí nástroj ideologie ve smyslu konkrétní konstelace významů a postojů. Je tedy doopravdy nejen matkou moudrosti, ale i skutečným otcem myšlenky.
Ilustrace: Petra Herotová
