Touha – Túha – Tužba – Túžba – Pragnienie – Sehnsucht – Desire – Désir – Deseo – Desiderio – Desiderium – Desiderata – Desider – Desidera – Déžo
„Nemá dceruška, nemá stání,/ k jezeru vždy ji cos pohání,/ k jezeru vždy ji cos nutí,/ nic doma, nic jí po chuti,“ dozvídá se čtenář předtím, než se za dívkou zavíří v hlubině v Erbenově Vodníkovi. Její emoční vypětí si dovolím čtenáři přiblížit podle Příručního slovníku českého jazyka jako „citové napětí vzniklé z přání po dosažení někoho nebo něčeho“ anebo podle o něco mladšího Slovníku spisovného jazyka českého jako „silné, intenzívní, s citovým zanícením spojené přání; tužba, žádost“. Erben samozřejmě neměl k dispozici precizní lexikografický popis druhé poloviny 20. století, a tak holt trochu básnil.
Jasně si však uvědomoval, že dobře míněná rada a touha se k sobě má jak voda s ohněm. Nicméně vzhledem k tomu, že ani já ani vy už nezjistíme, proč chudák holka neposlechla maminku, chodila k vodě (praní přece vždycky počká), navrhuji tento autorův oslí můstek opustit a držet se faktů, tedy jazykového výkladu. (Freud fakt nepomůže.)
Staročeská forma 14. století túha se shoduje se slovenštinou. V Malém staročeském slovníku (v online podobě Vokabuláře webového, který vřele doporučuji) je uvedena příkladová fráze: tuť sě túha s hořem skyde, tedy „zde se touha s žalem setkává“. Staročeská túha navíc neznamenala pouze „touha“, ale také „stesk“, „tesknost“ a také „žalost“, „hoře“, „zármutek“, „starost“.
V tomto kontextu se pak jeví logická etymologická souvislost s výrazem tíha. Machek i Rejzek totiž zmiňují společný základ v rekonstruovaném praslovanském slově *tǫga snad s významem „obtíž“, „napjatý stav“. Na rozdíl od předchozích českých interpretací vztahujících se k praslovanskému předchůdci adjektiva těžký či tuhý, napjatý nebo slovesu táhnout Králikův výklad slovenského túžit – tedy i českého toužit, resp. touhy – upřednostňuje souvislosti spjaté s praindoevropským základem *tengh- „ťahať, natahovať, napínať“, s čímž je sice historicky příbuzné zmíněné přídavné jméno tuhý, nikoliv však těžký.
I když se slovenština ani čeština zcela neshodnou v etymologickém výkladu, paralely mezi oběma jazyky jsou nejen v historickém vývoji, ale i současnému stavu. Téměř identické jsou odvozeniny jako túžba/tužba, přídavná jména túžobný/toužebný i slovesa túžiť/toužit. Ne všechny slovanské jazyky však vyjadřují tyto pojmy od stejného praslovanského základu. Polské sloveso je totiž pragnąć, „touha“ pragnienie a adjektivum spragniąny označuje člověka, jenž touží, i toho, kdo má prostě obyčejnou žízeň.
V němčině se o touze zpívá ve stejnojmenné písni Rammsteinu Sehnsucht. Toto substantivum v podobě sensuht je doloženo ve střední horní němčině a odvozuje se od slovesa senen, nověji sehnen, ve významu „být bezmocný, slabý“, „být nelibý“, jehož další původ je ale nejasný. Samotné Sucht může být jak „touha“, resp. „vášeň“, tak i „závislost“, např. Alkoholsucht. Závislý může být člověk nicméně na ledačems, a to aniž si je toho vědom. Uvědomí-li si to, nejlepším lékem na takovou touhu je půst, z hlavy to pusť.
Anglické substantivum desire souvisí s románskými podobami (fran. désir, špan. deseo, ital. desiderio) a vychází z latinského výrazu desiderium, které uvádí i Akademický slovník cizích slov jako českou knižní podobu s významem „přání“, „touha“ či „tužba“. Ve vědeckém či knihovnickém prostředí je však známější pojem desiderata, resp. desideratum, které označuje něco požadovaného nebo něco, co je v knihovním souboru či vědeckém poznání postrádáno. Knappová navíc uvádí od latinské touhy odvozené křestní jméno Dezider/Dezidera se zdrobnělinami Deziderek/Deziderka, což souvisí s familiární a známější podobou zvláště na Slovensku Dežo z maďarského Dezsö.
Trochu se divím, že jste to se mnou od Kytice přes slovníkářské příručky až po Rammstein a latinu doklopýtali až k toužebnému konci. Pokud zde stále něco postrádáte, tak doporučuju desideratum hledat u vody. Krásné jméno pro miminko už máte taky. A pozor, touha – byť má v sobě kouzlo hádanky – někdy zmizí v naplněné potřebě, tedy jako vyzrazená hádanka…
Vďaka za inšpiráciu VeroNice Brunovej
Foto: Veronika Brunová
