O Sudetech jsem již psal v šumavském čísle Milk & Honey (č. 37, s. 28–29) v souvislosti s nevědomky používanou nacistickou ideologií (Sudetenland), která účelově pojmenovala tento jen drobně přerušovaný německý prstenec okolo vnitřní jazykově české oblasti. Původní keltský výraz však označoval pouze Krušné hory a později, tak je to v polštině, jen pruh pohoří od Krušných hor po Jeseníky. O tom, že dnes se tento pojem používá zcela neutrálně, i přesto, že byl po roce 1945 oficiálně zakázaný, svědčí mj. i věta z židovského časopisu Maskil (říjen/listopad 2018, s. 5; www.maskil.cz) o tom, že košer se dá s jistým omezením nakupovat na židovských skautských výpravách „i v zapadlém sudetském maloměstě“.
Z historického hlediska však toto označení neutrální není, podobně jako české pohraničí, které dočasně zvítězilo, navíc i jako výraz spisovný. Tento ideologický pojem označuje území, kam až saháme, a které nám tudíž patří, byť ne etnicky, resp. jazykově. Dnes se kromě, rovněž v publicistice, populárního výrazu Sudety ve smyslu veškerého dříve německojazyčného prostoru kolem hranic používá ne zcela jednoznačně spisovný výraz příhraničí, jež je sice ideologicky neutrální, avšak potíž je s tím, že označuje území na obou stranách hranice. Definice „oblast ležící při hranici se sousedním státem“ (Nová slova v češtině. Slovník neologismů, 1998, s. 235; podobně i v Slovníku spisovné češtiny, 2005, s. 333) není zcela dostačující, neboť jak poukazuje i pojednání v rozhlasovém pořadu o češtině (https://www.radio.cz/cz/rubrika/cestina/prihranici), jedná se o „území z obou stran hranice“.
Jeho umístění v tomto slovníku neologismů společně s adjektivem příhraniční svědčí o tom, že jde o záležitost, která do češtiny po roce 1989 proniká nově (středně velké slovníky češtiny 20. století ho ani neuvádějí jako heslo – SSJČ a starší PSJČ). Nicméně druhý z nich uvádí na naskenovaném kartičkovém excerptu jak jeden doklad příhraničí, tak dva doklady pro odvozené příhraniční. Nějaké semínko tedy v češtině bylo již dříve a zřejmě vyklíčilo v souvislosti se snahou o korektní vyjadřování tak, jak se dnes v politickém a vědeckém jazyce používá výraz transfer, a ne odsun, nebo na druhé straně vyhnání.
Podle Českého národního korpusu (resp. druhu korpusu: Syn 2015; korpus.cz) je patrné, že výraz příhraničí je značně omezený frekvencí i stylem. V korpusu Syn 2015 se příhraničí, včetně dalších pádových tvarů, vyskytlo jen 90krát, zatímco Sudety 309krát a pohraničí 396krát. Oba dva posledně jmenované výrazy dominují a náhrada novým neutrálním tvarem je problematická také s ohledem na jeho širší význam. Zatím ho tedy čeština využije spíše v akademickém či jiném prostředí, v němž je tlak na politickou korektnost silnější. Navíc mluvčí či pisatel musí dodat, zda se jedná o území z obou stran hranice či jen z jedné. Tolik k problému s ne zcela neutrálními pojmy s omezenou synonymitou.
