Co covid vzal a kdy se dočkáme
Netřeba zdlouhavě nosit dříví do lesa — kvůli pandemické situaci byla kina zavřená a řada bedlivě očekávaných premiér roku 2020 se odkládala, někdy i naněkolikrát. Nyní, v „předvečer“ léta 2021, se blýská na lepší časy, kinaři oprašují vychladlé promítačky a věří, že divácký hlad po filmech, dosud převážně ukojován streamovacími platformami, se přetaví i v touhu po nevšedním zážitku v kině – že diváci raději ocení velké plátno namísto obrazovky počítače, že si vychutnají zážitek z kina sdílený s rodinou a přáteli, a především že uhasí žízeň po filmech, na které se těší o rok déle, než bylo záhodno. Co jsou ty největší hity, které nám covid vzal a kterých se letos konečně dočkáme? Nabízíme subjektivní žebříček sestavený redakcí Milk & Honey.
Duna
Režie: Denis Villeneuve
Plánovaná premiéra: 16. září
Vědecko-fantastický žánr už celá desetiletí patří k těm nejoblíbenějším. A to nejen ve filmovém průmyslu, nýbrž i tom knižním. Román Duna od amerického spisovatele Franka Herberta z roku 1965 představuje jeden ze základních kamenů tohoto proudu. Ostatně zfilmován už párkrát byl, pro velké plátno Davidem Lynchem před více než 35 lety, pro televizní obrazovky na začátku nového tisíciletí – vždy ovšem s rozpačitými výsledky. Herbertův román překypuje nápady, zápletkami, je několikavrstevnatý, kombinuje řadu témat (ekologii, náboženství, politiku, lidskou touhu po svobodě, zamyšlení nad výhodami a nevýhodami technologického pokroku atd.), a jeho smysluplné převedení na plátno tudíž skýtá řadu nebezpečí.
Fanoušci se momentálně však nijak obávat nemusejí, protože nové filmové zpracování Duny má v rukou kanadský režisér Denis Villeneuve, jeden z největších a také nejúspěšnějších režisérských koryfejů posledních deseti let. Villeneuve toužil zadaptovat Dunu celý život, a než se do ní skutečně pustil, pořádně si žánr „natrénoval“ filmy Příchozí (2016), excelentní podívanou, masivně inovující žánr pojetím nelineárního vnímání a prožívání času, a Blade Runner 2049 (2017), pokračováním kultovního snímku s Harrisonem Fordem z roku 1982, jemuž vtisknul artovou patinu, čímž chytře prolomil tucty klišé o akčních sci-fi filmech.
Očekávání ohledně nové Duny jsou obrovská, ještě nikdy se ale nestalo, že by Villeneuve natočil špatný film. Kult nepochybně bude obrozen a dočká se nového rozměru, tím jsme si v redakci jistí.
Není čas zemřít
Režie: Cary Joji Fukunaga
Plánovaná premiéra: 30. září
Podobně jako Christopher Nolan aktualizoval a redefinoval filmy s Batmanem, tak došlo k zajímavé proměně také u bondovek, dokonce v souběžném období. James Bond, to byla téměř vždy plochá postava akčních špionážních filmů, víceméně zábava „pro taťku“, co neurazí, ale ani nenadchne. Počínaje snímkem Casino Royale (2006) a obsazením titulní postavy Danielem Craigem však další pokračování nabrala velkých otáček, kdy především pokračování Skyfall z roku 2012 bondovskou sérii zařadilo mezi jasné klenoty hollywoodské mainstreamové produkce. Nový Bond dostal osobní background, zcela uvěřitelný, postupně se rozvíjející, činící z hlavní postavy o dost složitější figuru, jež se vyrovnává s vnitřními pochybnostmi o sobě samém a reflektuje své osobní motivace. Příliš úchvatně to na první dobrou nezní, ale nové bondovky tím získaly životadárnou ingredienci, která v novém tisíciletí jasně ukázala, že drobně prokreslené postavy, jež se začaly objevovat v rámci seriálů trendu tzv. quality TV, mohou skvěle zdynamizovat i poměrně tradiční a ustálený žánr.
Po technické a řemeslné stránce se dosavadní čtyři díly směle přihlásily o vysokou pozornost, umocněnou dvojím autorským vkladem slavného režiséra Sama Mendese (Skyfall, Spectre). Ani nový, a zároveň zcela jistě poslední díl „craigovské“ série nenatočil žádný fušér, nýbrž Cary Joji Fukunaga, jemuž v rukou zářně vykvetla excelentní první řada seriálu True Detective od stanice HBO. Nová bondovka zkrátka bude široce rezonující filmovou událostí roku.
Soggy Bottom
Režie: Paul Thomas Anderson
Plánovaná premiéra: 25. prosince
Přísně vzato, tento film by do našeho žebříčku patřit neměl, jeho premiéra totiž byla kvůli covidu odložena už během natáčení, nikoliv až po jeho dokončení. Naše nutkání bylo ovšem příliš silné, protože do konce roku 2021 už nic ostřeji sledovaného do kin nepřijde.
Režisér Paul Thomas Anderson, jehož na 110 procent čestný Oscar za celoživotní dílo nemůže minout, se ve svém devátém celovečerním filmu navrátí do svých oblíbených míst a oblíbeného času, do losangeleského údolí San Fernando Valley 70. let – tedy do míst, v nichž vyrůstal a v nichž se odehrávalo již několik jeho filmů, a také do časů, v nichž sám vyrůstal. O ději mnoho známo není, jen to, že hlavním hrdinou bude středoškolský student, který má minulost dětské filmové hvězdy. Všechny nitky ovšem nápadně připomínají (nejen díky místu a času, ale i motivům) řadu prvků, které tvořily úhelné kameny většiny Andersenových majstrštiků, ať už mluvíme o Hříšných nocích (1997), Magnolii (1999), nebo Opilých láskou (2002).
Andersonovy filmy vždy přesvědčivě naplňovaly předpoklady tzv. auteurské teorie, tedy že režisér autorsky reflektuje vlastní umělecké vize a důvěryhodně je pak na plátno převádí. Zda bude i jeho novinka kráčet v těchto stopách a nabídne unikátní divácký zážitek, je něco, na co si rádi vsadíme.
